Jedním z hlavních úkolů medicíny je podporovat, chránit či vracet zdraví. Ačkoliv účinných
nástrojů k ovlivňování tělesných i duševních funkcí mají nyní lékaři v rukou bezpočet, úvahy o tom,
čeho jimi lze dosahovat, scházejí téměř zcela. Obvykle se má za to, že o zdraví panuje konsensus či
že povahu zdraví lze pochopit díky empirickému bádání. Obě tyto cesty jsou ovšem zavádějící.
Ukazuje se, že zdraví je něco, co není a co teprve má být. Avšak filosofie učinila již ve svých
počátcích první krok na cestě takového zkoumání, přičemž sama toto téma pokládá pro sebe za
ústřední; obvykle ho probírala pod jménem „eudaimonia“ a dospěla již k zajímavým výsledkům.
Současná medicína se k těmto úvahám vrací pod titulem „kvalita života“ a objevuje další
překvapivé souvislosti. Příspěvek naznačuje některé z nich.