Optimismus jako pozitivní iluze u současných adolescentů
Cílem předloženého příspěvku je pokusit se zmapovat existenci systematické chyby v nahlížení vlastní budoucnosti ve směru jejího pozitivního zkreslení.
Studenti všech typů středních škol na jižní Moravě (N=841) srovnávali pravděpodobnost, že prožijí určité životní události (pozitivní a negativní), s pravděpodobnými šancemi na prožití těchto událostí u svých vrstevníků stejného pohlaví a stejného typu střední školy. Optimistické zkreslení se projeví v případě, že většina studentů bude pokládat svoji pravděpodobnost prožití negativních událostí za nižší než u svých vrstevníků (nebo pravděpodobnost prožití pozitivních událostí za vyšší). Jestliže se průměrné hodnoty těchto srovnávacích odhadů budou významně lišit od nuly ve směru optimismu, můžeme to chápat jako nerealistické hodnocení budoucnosti (optimismus jako pozitivní iluze) a hodnotu průměru lze chápat jako míru velikosti optimistického zkreslení. Pomocí analýzy opakovaných měření Obecného lineárního modelu (Repeated Measures GLM) jsme ověřili statistickou průkaznost rozdílů v odhadech šancí vlastních a vrstevnických i rozdíly mezipohlavní. Existenci systematické chyby v nahlížení vlastní budoucnosti ve směru optimismu jsme prokázali.