Nemoc je souhrn reakcí organismu na poruchu rovnováhy mezi organismem a prostředím a to jak biologickým, tak psychickým i sociálním. Každá nemoc je provázena omezením a velmi často bolestí. Tento stav jinak zpracovává ženská populace a jinak mužská populace. Prožívání a chování v nemoci je patrné již v dětském věku, kdy se jinak chovají chlapci a jinak dívky. Chlapci méně leží, chtějí být obklopováni hračkami a věcmi, s kterými mohou manipulovat. Dívky jsou trpělivější v ležení, raději poslouchají vyprávění a čtení. Obklopují se plyšovými zvířaty a více vyhledávají v nemoci osobu, ke které mohou přilnout. Obecně je známo, že mužská populace lépe snáší stav nemoci způsobené úrazy, než onemocnění orgánů. Naopak ženská populace se lépe vyrovnává s chorobami orgánů. Onemocnění způsobené úrazy u nich většinou vyvolává dlouhodobější úzkost. Pohlavní diferenciace a prožívání nemoci je i při maligním onemocněním. Při sledování pacientek s maligním onemocněním byla zjištěna větší pasivita jejich partnerů v emočních projevech. Partneři nemocných manželek zabezpečují hlavně technické zázemí, ale obtížně se stylizují do role ošetřovatelů a průvodců nemocného. Při maligním onemocnění muže se ženy stávají ošetřovatelkami a průvodkyněmi jeho emocí. Poskytují nemocnému partnerovi silnou emoční podporu. Vliv na prožívání nemoci jak u mužů, tak i u žen, má i jejich věková kategorie.