Autor se zamýšlí nad otázkou, proč v sociální práci podobně jako v některých dalších pomáhajících profesí založených na osobním vztahu odborníka a klienta vysoce početně převažují ženy nad muži. Přitom uvažuje, zda je možné hledat odpověď v oblasti obecných zvláštností sociokulturního pohlaví sociálních pracovníků/pracovnic označovaného jako gender (podstatně přesahují pohlaví jako biologickou danost v zásadě dichotomicky kategorizovanou) v souvislosti:
* s profesními kompetencemi,
* s motivací pro profesní volbu sociální práce,
* se způsobem hodnocení a prožívání vlastní práce a pracovních podmínek,
* se způsobem vyrovnávání se s pracovními nároky.
Diskursivní analýza se opírá jednak údaje z odborného písemnictví, jednak o výsledky vlastní empirické sondy souboru sociálních pracovníků pracujících s jednotlivými klienty, kteří mají problémy v sociální sféře aktuálně přesahující jejich adaptační potenciál, případně se skupinami takových klientů.