Paleoneurologie — studium evolučních procesů lidského mozku
Přímo na základě paleoantropologických nálezů můžeme studovat pouze absolutní, příp. relativní
zvětšování mozku. Rozvoj mozku se stal v evoluci člověka bezesporu jedním z klíčových aspektů
vývoje a utváření člověka jako takového. Velikost mozku má pak počínaje vznikem rodu Homo
exponenciálně vzrůstající průběh. I encefalizační kvocient E.Q., beroucí v úvahu alometrický vztah
tělesné velikosti a velikosti mozku, má podobný trend.
Udělat si bližší představu o evoluci mozku nám umožňují komparativní neuroanatomie a
neurofyziologie, dále studium ontogeneze mozku (např. na základě koncepce radiálních jednotek
při vytváření mozkové kůry), dědičnosti regulačních mechanismů (geny ASPM, mikrokefalinový
komplex, geny FOXP) a další. Pro paleoneurologické studium nelze opominout hlubší znalost
vyšších psychických funkcí, ale i poznatky etologie primátů apod.
V evoluci lidského mozku se uplatňovaly předchozí praeadaptivní strukturální a funkční změny
(koncept zrcadlících neuronů, přestavba zrakové korové oblasti, stavba gyru cinguli aj.). Zvětšování
mozku bylo provázeno nejen zvětšováním rozsahu kůry koncového mozku, ale i diferenciací okrsků
kůry, zvětšováním mozečku či rozšiřováním funkční plasticity ve vztahu k individualizaci během
ontogeneze a spojitosti s kulturními adaptacemi.