Pravidelná pohybová aktivita má řadu benefitů nejen v oblasti somatické, ale i psychické. V této oblasti je významný rozdíl mezi muži a ženami. Už v oblasti motivace: u žen převažují motivy tzv. estetické (možnost změny vzhledu vlastního těla ve smyslu zvýšení jeho atraktivity), u mužů motivy výkonnostní a sociální (možnost výkonového srovnání, setkávání se při sportu s vrstevníky). Hierarchie motivů se v průběhu ontogeneze mění – do popředí vystupují motivy zdravotní a prožitkové. Rozdíly v motivaci určují i rozdílnou preferenci pohybových aktivit. Stejně tak psychologické benefity pohybové aktivity jsou specifické pro muže a pro ženy. Jedná se především
o změnu tělového schématu, a to jak složku kognitivní (vnímání těla), tak emotivní (vztahu k tělu). Ženy vnímají své tělo daleko citlivěji než muži, stejně tak citlivěji ho prožívají při pohybu a volí takové pohybové aktivity, které jim umožňují tuto schopnost rozvíjet. Muži chápou své tělo daleko více jako vnější objekt, prostředek k podání výkonu, uplatnění síly a jsou daleko více výkonově orientováni. Pohybová aktivita může mít i své negativní stránky v podobě jakési „závislosti na pohybu“, která je dnes chápána jako samostatná diagnostická jednotka se všemi znaky závislosti. Tato závislost má svá specifika u mužů i u žen, u obou souvisí se sebepojetím a jeho krizovým vývojem především v období dospívání.