PhDr. Jaroslava Dittrichová, CSc., čestná členka ČMPS od roku 2006
19. 6. 1929 - 9. 8. 2017Poděkování za mnohé děti (z pera Václava Břicháčka, 2009)
V minulých týdnech se dožila významného životního jubilea PhDr. Jaroslava Dittrichová, CSc. Patří ke kohortě psychologů, kteří nastupovali ke studiu v roce 1948. Byla to doba složitá, ale přece se jen dařilo přes mnohé překážky vytvořit racionální styl studia nově se vytvářejícího oboru. Jejími učiteli na katedře psychologie FF UK v Praze byli profesoři J. Doležal, J. Stavěl a V. Příhoda. Již během studia se zaměřila na sledování vývoje dětí a této tematice zůstala věrná ve své vědecké činnosti.
Po skončení studia působila po 2 roky ve Výzkumném ústavu pedagogickém, kde na ni působili dva další významní a vzdělaní odborníci - docenti Souček a Jiránek. Od roku 1954 pracovala v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze – Podolí. Věnovala se systematicky časnému vývoji dětí a to speciálně problematice jejich spánku. Díky pečlivému a detailnímu pozorování vymezila mezi prvními na světě dva spánkové stavy u dětí v nejranějších věkových stadiích: spánek klidný a paradoxní (REM spánek). Věnovala se dále analýze spánku předčasně narozených dětí, kde jednotlivé stavy nelze zpočátku přesněji vymezit a teprve postupně se zráním CNS dochází k jejich dokonalejší diferenciaci. Není divu, že na základě svých výzkumných poznatků a publikací se stala zakládajícím členem Evropské společnosti pro výzkum spánku.
Zajímala se o etologii a postřehla její význam pro pochopení raného vývoje dětí. Ve výzkumu postupovala dvojí cestou: Na jedné straně se věnovala srovnávacímu rozboru vývoje různých parametrů se záměrným využíváním různých metodik zkoumání, na druhé straně komplexně analyzovala složitou problematiku postupného utváření dětské osobnosti v časném věku. V obou problémových okruzích sama i se svými spolupracovníky publikovala řadu studií a často přednášela doma i v zahraničí. Působila několikrát na významných zahraničních výzkumných pracovištích (v Holandsku, Německu, Francii). Postupně prokazovala, že vývoj dětí není jednoduchý lineární proces, ale má řadu často odlišných a vzájemně se překrývajících kroků. Mívají odlišnou dynamiku v jednotlivých dimensích chování a mnohdy velké rozdíly v individuálních trajektoriích vývoje.
V posledních letech se zaměřila na poradenství při systematickém sledování dětí, které přicházejí na svět předčasně či s různými hendikepy a vývojovými poruchami. Několik longitudinálních kasuistik publikovaných v knížce „Narodilo se s problémy a co bude dál?“ je dokladem humanitní činnosti ve prospěch dětí i jejich rodičů. Připočteme-li k tomu řadu přednášek, populárních textů či knižních publikací, výzkumných studií a angažování se ve výchově studentů, máme před sebou portrét ženy, jejíž působení v péči o děti se nedá vyjádřit jinak než slovy velkých díků za mnohé novorozence a batolata, která svůj dík ještě vyslovit nemohou. PhDr. Jaroslava Dittrichová patří do galerie velmi pracovitých a skromných žen, bez kterých by byl náš život mnohem šedivější a chudší.
O čtvrtém věku člověka se říká, že jedinec dozrává ke dvěma velkým úkolům a novým hodnotám. Životní zkušenosti ho nasměrují do role experta, který dovede poradit, aniž by se sám chtěl prosazovat. Zároveň dospívá k moudrosti, s jakou hledí s patřičným nadhledem na koloběh života. Jaroslava Dittrichová je nám v obou směrech příkladem. Prožívá svůj věk v kruhu široké fungující rodiny, dětí a vnoučat, uprostřed další odborné činnosti a s vědomím spirituálních hodnot, které jsou platné i v dnešních mnohdy zmatených dnech. Ani netuší kolika dětem a kolika rodičům v životě empaticky i racionálně prospěla na jejich životních stezkách. Kdo z nás má podobnou positivní životní bilanci?
Přeji jménem spolupracovníků a kolegů mnoho další životní pohody dnes i zítra!
Ad supremos annos!
Václav Břicháček
(Zpravodaj ČMPS, září, 79/2009)